NÁRODNÍ LISTY

-NÁRODNÍ MYŠLENKA-

 NDS-

ALMANACH-LUMÍR .

NÁRODNĚ DEMOKRATICKÁ

                   STRANA

narodnilisty@centrum.cz, cmnd.nds@centrum.cz, valenta.cmnd@gmail.com,

NÁZORY MUSLIMKY V ČR :

http://muslimove.cz/dzihad-ocima-muslimu/

Džihád očima muslimky

Kateřina Gamal Richterová

Prorok Muhammad řekl: „Nejlepším džihádem je pravda řečená do tváře tyrana.“ Odkud se tedy bere ono známé tvrzení, že džihád je svatá válka? Slovo džihád pochází ze slovesa džahada, které neznamená ani válku, ani boj, ale jeho skutečným významem je o něco velmi usilovat, snažit se. Toto slovo má v islámském světě velmi pěkný a pozitivní význam a objevuje se i jako křestní jméno.

Džihád je islámskými učenci tradičně dělen na velký a malý. Za skutečný, velký džihád pokládají dnes muslimové přemáhání svých vlastních slabostí a snahu být lepším člověkem. Jako džihád je pak chápána například snaha být laskavější ke své rodině či sousedům, zastat se slabšího nebo věnovat své poslední drobné na pomoc dětem či nemocným. Jednoduše řečeno muslimové považují za džihád usilování o to být laskavější, štědřejší, zkrátka být lepšími lidmi, než jsou obvykle; jde o zápas se sebou samým a úsilí být lepším člověkem je opravdovým a mnohdy nesnadným bojem se svým vlastním já.

Podle jedné z interpretací můžeme velký džihád rozdělit do několika forem podle toho, jakým způsobem džihád vykonáváme. První formou je duchovní džihád nebo také džihád srdcem. Člověk, který provádí džihád srdcem, se snaží o potlačení svých špatných vlastností či vášní za účelem spokojenějšího a kvalitnějšího života. Pod tuto formu džihádu můžeme zahrnout všechny aspekty lidského života. V případě muslimů to může být například včas vstát na ranní modlitbu, která konkrétně v České republice začíná v letních měsících již kolem druhé hodiny ranní. Obecně džihád srdce představuje onu vnitřní motivaci, která pohání člověka ke konání dobra a ke zlepšení svého života.

Druhou formou džihádu je džihád rukou, do níž řadíme charitu a obecně záslužné činnosti. Pomoc potřebným je v islámu velmi důležitá a prorok Muhammad ji neustále zdůrazňoval jako způsob, kterým se člověk přiblíží ráji. I k tomu, aby člověk věnoval peníze či jinou formu pomoci správně, potřebuje džihád. Muhammad vyzdvihoval ty muslimy, kteří se podílejí na charitě natolik skrytě, že práva ruka neví, kolik věnovala levá ruka. Vypráví se, že v počátcích islámu chudí lidé v Medíně dostávali během noci před dveře svých domů jídlo. Nikdo z nich nevěděl, kdo jim tyto dary přináší, až dokud nezemřel. Teprve poté lidé zjistili, že to byl vnuk proroka Muhammada, jehož odhalila až smrt. Proto každý, kdo věnuje na charitu, by si měl uchovat čistý úmysl pomoci s upřímností v srdci a nikoli proto, aby byl chválen a uznáván lidmi. Pochvala ostatních je však natolik příjemná a lákavá, že potřebujeme džihád proti své vlastní vášni, abychom si uchovali dobrý úmysl a neznehodnotili tak významný čin, jakým je pomoc druhým.

Třetí formou džihádu je džihád slovem či džihád jazykem. Jedná se především o upřímné slovo a říkání pravdy, i kdyby to bylo proti vlastním zájmům. Islám muslimy učí, aby se vždy postavili na stranu pravdy proti útlaku, aby přikazovali správné a zakazovali to, co je špatné, i kdyby to byla otázka života a smrti. Lidé, kteří prosazují dodržování lidských práv a bojují tak proti útlaku, konají džihád jazykem. Podíváme-li se do minulosti, uvidíme, že nejvýznamnějšími postavami lidské historie nebyli válečníci, ale lidé, kteří se nebáli říci pravdu, i když za to mnohdy zaplatili životem. Mírovými prostředky bojovali za pravdu, ač to mnohé z nich stálo život. Toto je skutečný džihád jazykem a k tomuto boji jsou nabádáni muslimové po celém světě již od dob proroka Muhammada.

V porovnání s těmito formami džihádu, které vykonávají miliony lidí denně po celém světě, aniž si to třeba uvědomují, je malý džihád, tedy ozbrojený boj, zcela zanedbatelný. Přesto se mu dostává až nepřiměřené pozornosti světových médií, která mnohdy kladou džihád naroveň terorismu a označují jakékoliv násilí ze strany muslimů jako džihád, což je přinejmenším velmi nepřesné.

Džihád jako ozbrojený boj je povolen pouze za účelem nastolení spravedlnosti, když už veškeré mírové způsoby selhaly. Je cestou, jak opětovně obnovit práva a svobodu. Ozbrojený džihád lze vést také proti muslimům samotným, pokud upírají práva druhým. O této formě džihádu nás srozumitelně informuje Korán a stanovuje také různé podmínky, za kterých lze ozbrojený džihád vést.

V Koránu je uvedeno: „A těm, kdož chtějí, je dovoleno, aby bojovali kvůli tomu, že jim bylo ukřivděno. A Bůh věru je schopen poskytnout jim pomoc, těm, kdož byli bezprávně vyhnáni ze svých domovů…“ (22:39–40) Tento verš povoluje muslimům bojovat pouze v případě, že na nich byla spáchána křivda a byli vyhnáni ze svých domů. Dále v Koránu najdeme verš: „A budou-li ochotni k míru, buď k němu ochoten i ty a spoléhej se na Boha, vždyť On slyšící je i  vševědoucí.“ (8:61) Jestliže se ti, proti kterým je veden boj, přikloní k míru a mírovému řešení, pak jsou muslimové přímo v Koránu nabádáni, aby i oni přistoupili k tomuto kroku a nerozdmýchávali další boje. Pokud se druhá strana vzdá, pak je muslimům dokonce zakázáno, aby vedli boj. Důkazem je tento verš: „Jestli však se vás straní, aniž s vámi bojovali, a vzdají se vám na milost, pak, Bůh vám nedává proti nim žádné oprávnění k boji.“ (4:90) V médiích se však často objevují koránské verše uvádějící opak, obvykle se ale jedná o informace vytržené z kontextu, zejména: „Zabíjejte je všude, kde je dostihnete…“, přičemž zde obvykle citace končí, verš však pokračuje a přináší s sebou jasný pokyn, který se váže k první části: „ … a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali.“ (2:191) Jak je z uvedených veršů patrné, Korán přikazuje muslimům boj, ale pouze jako obranu proti nepřátelům. Muslimové jsou vyzýváni, aby se neuchylovali k porušování práv druhých, neboť tím by porušili princip džihádu a stali by se stejnými agresory jako ti, proti nimž bojují: „A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí.“ (2:190)

Muslimové jsou povinni dodržovat pravidla boje tak, jak je stanovuje Korán a podrobněji vysvětluje prorok Muhammad. Povinností muslimských bojovníků je ochraňovat civilisty a jejich majetek, stejně tak pomáhat potřebným i po skončení konfliktu. Je výslovně zakázáno, aby byli zabíjeni představitelé jiných náboženství, aby bylo ubližováno starým, dětem, neozbrojeným lidem a nevinným civilistům. Pokud jsou v boji zajati nepřátelé, je zakázáno jim jakkoli ubližovat, ponižovat je či s nimi hrubě zacházet. V počátcích islámu, kdy muslimové vedli první bitvy, dokonce pohřbívali padlé nepřátele, když od nich vlastní lidé utekli. Je totiž povinností muslimů postarat se o padlé, a to na obou stranách. Je také přísně zakázáno zabíjet v bojích zvířata, ničit úrodu nebo ničit svatyně jiných náboženství. Jakmile dojde k porušení pravidel islámského boje, je vyloučeno použití termínu džihád.

Nejen džihád dělí islámští učenci na malý a velký. Stejně tak i hříchy jsou děleny na malé a velké. Korán jasně stanovuje, že zabití (nikoli v obraně či při ochraně majetku) je velký hřích: „Kvůli tomuto jsme předepsali dítkám Izraele, aby ten, jenž zabije jednoho člověka – nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi – byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré.“ (5:32)

Jestliže Korán velmi srozumitelně stanovuje, za jakých podmínek a jakým způsobem je možné vést ozbrojený džihád, jak je možné, že se mezi muslimy najdou tací, kteří pod záminkou džihádu vraždí nevinné? Prorok Muhammad předpověděl příchod fanatiků a vysvětlil, že jejich problémem bude nikoli zlo v srdci, ale špatné chápání náboženství. Otázkou zůstává, zda tito muslimové skutečně nepochopili své náboženství, nebo zda velmi dobře vědí, čeho se dopouštějí, a pouze se snaží svůj zoufalý čin ospravedlnit. Na základě toho, co jsme si uvedli o ozbrojeném džihádu, můžeme zcela jasně říci, že v islámu nelze ničím ospravedlnit útoky z 11. září 2001 či bombové útoky v Londýně z roku 2005. Stejně tak usmrcení britského vojáka v květnu 2013 byla chladnokrevná vražda.

Džihád nemůže být nikdy označen za terorismus, neboť terorismus můžeme zjednodušeně definovat jako použití násilí k zastrašení vlády či civilního obyvatelstva za účelem dosažení politických cílů daného jedince či teroristické skupiny.

Ozbrojený džihád je prostředek, jak nastolit spravedlnost a navrátit lidem to, co jim bylo neprávem odejmu to. Jakmile dojde k zabití nevinného člověka či jinému porušení pravidel islámského boje, opouštíme termín džihád a dostáváme se do roviny terorismu a vražd. Imám Suhaib Webb řekl: „Džihád není svatá válka. Válka není svatá, život je svatý.“

komentář : pan DŽAMÁL, NEVÍME ZDA AUTORKA NENÍ PŘÍBUZNÁ SE ZAVRAŽDĚNÝM VELVYSLANCEM STÁTU PALESTINA V PRAZE 6 SUCHDOLE NA JAŘE T.R.( REDAKCE)

PODVODY NAŠÍ AMBASSÁDY V KIJEVĚ NEBEROU KONCE. KDY PAN IVAN POČUCH PŘESTANE S VÁLEČNICKÝM HARAŠENÍM. KDO ODVOLAL KONZULA Z DONBASU? TAKTO SI PAN VELVYSLANEC ( TOP 09) JEŠTĚ Z DOBY NEKLAMNÉHO PŮSOBENÍ KARLA SCHWARZENBERGA, PŘEDSTAVUJE NAPLNĚNÍ MÍROVÝCH DOHOD Z MINSKU A BERLÍNA?

Podrazy Sobotkovy vlády za nepřítomnosti prezidenta ( promluvil na VS OSN) pokračují s Volyňskými Čechy. Pan Chovanec (ČSSD ministr vnitra) v rozporu s imigračním zákonem a jeho novelizací. Tato vláda nemá důvěru občanů ČR. Zrada Visegradu panem premiérem v utečeneckých kvótách je toho zářným důkazem. ( redakce)