Řím roku 0008 n.l.- Řím - Praha , podzim roku 2007 --------------------------- Příjemný, krásný podzim na okraji Prahy. Příjemný byl do chvíle Janova zatčení. Následovala cela předběžného zadržení a posléze pověstná Pankrác.Za těmito zdmi se odehrávala lidská utrpení posledního století. Vězeň myslí na to co předcházelo. Napadají ho věci, které by jinak nezapadly do jeho úmyslu vzdát hold jednomu z největších básníků své doby. Uplynulo již dva tisíce let od té doby, kdy jiný muž spěchal do Říma z Efesu. Retrospetiva - proměna letí staletími. vězeň se ponořuje do doby o které chce psát, aby opět ta doba ožila nejen v jeho mysli, ale ve formě psaní. O mnohém ještě autor neví a teprve zdejším pobytem bude uvedeno do literárního tvaru. Nevnímá starou celu, ani realitu ve které se nachází... Řím onoho roku 0008 n.l. třicátýdevátý rok vlády Gaia Julia Caesara Octaviána Augusta. Ježíši Kristovi je zrovna osm roků a svět ještě neví o novém prorokovi. Letopočet se píše od založení "věčného města" rok 764 a je tehdy jaro po březnových idách. Z chrámu bohyně Junony vychází caesar-císař = car=šáhinšáh=sultán=generalissimus=imperátor. Devět stovek mužů mu vzdalo hold: Stal se Augustem- bohy povzneseným. Augusta doprovázela i jeho žena Agrippina, dokonale ovládající intriky okolo císařova domu. Oficiálně stále byla Římská říše republikou, avšak od prvého principa, jímž je právě Augustus, každý jeho nástupce měl titul zděděný po jeho prastrýci Gaiovi Juliovi Caesarovi, tzn. "caesar"- císař. Tím bylo potvrzeno, že tento titul je více než král. Půl století poté, co byl velký Caesar zavražděn, bylo Augustovi téměř šedesátdevět let. Měl před sebou ještě šest let vlády a řadu soudů nad životem a smrtí skrytých odpůrců nového pořádku.Všudypřítomní prétoriáni byli policií se vším všudy. Ovidius Naso byl součástí dvora již jako slavný básník, přítel císařův. Přesvědčený republikán, však odsuzoval Bruta a spiklence proti Caesarovi v pověstném díle Kalendách a Metamorfosách, avšak byl ač přistěhovalec, tělem i duší Římanem. Též Jan se narodil jinde než v Praze a přesně tolik co Ovidius prožil v Římě i on v Praze. Od mládí miloval dějiny a pověsti, starodávné kultury, stejně jako Ovidius Řecko a jeho kulturu. Podporoval Augustovy reformy rodinného práva, ale dvůr plný milostných afér Augustovy dcery Octavie se vymykal zákonům imperátora. Ovidius Naso byl přítelem Augustova syna Caesara Germannica a tudíž nebyl "snášen" pravděpodobným nástupcem Tiberiem. Básník se dostával do střetů s denní realitou "věčného města" a očividně se zůčastňoval akcí psaní zpráv na papyry, které byly vylepovány na sloupy náměstí. Byl hrdý na to, že tuto novinku zavedl demokratický diktátor Gaius Caesar. barometr veřejného mínění býval živnou půdou republiky, nikoliv nastupující autokracie. Zprávy- noviny byly sledovány policií Marka Saiana. Přes nedostatky Augustovy vlády, oceňoval Ovidius stabilitu a "pax romana", onen řád a prosperitu Říma.Přesto se nutně dostal do soukolí soukromých zájmů císařovny a její dcery, ale i intrik proti schopnému Germannicovi.Ovidius neudržel jazyk na uzdě a proto že byl demokratem tělem i duší, musel narazit. pokr.dne 3.01.08 Po ničivých občanských válkách mohl Řím, středisko pokročilé civilizace zažít období jisté prosperity na úkor lidských práv o kterých hovoříme i dnes. Jan přemýšlel : "Co se vlastně změnilo za ten čas ? " Ovidius byl podruhé ženat s krásnou Cornélií, příslušnicí slavného rodu Scipionů. Z prvého maželství měl dceru, která nesmírně tíhla k otci. Setkal se s ní právě v Efesu;císař Augustus postrádal při idách právě svého oblíbence Ovidia. Rád četl jeho Metamorfosy před spaním a považoval Nasa za svého přítele a rádce v oblasti kultury a etiky. Naklonil se k Saianovi : " Jak je možné, že tu právě dnes chybí můj přítel Ovidius ? " - Saianus měl na starosti i špehy, tak aby bděli nad loajalitou občanů. Ovidius se spěšně vracel do Říma a ani nevěděl, že na všech hlavních nárožích jsou jeho kritické verše k politickým poměrům v císařském domě a týkaly se i "zbožnění" císaře. " Vždyť přemíra bohů je na škodě jejich pravému poslání. Né vždy se pozemský příklad Jóvovi zalíbí.." - A lidé četli Ovidia a opisovali si jeho články. Octavián sice ponechal navenek republikánské úřady jako statut konsulů, tribunů lidu, prétorů a kvestorů, avšak omezil Lidové shromáždění posílením servilního senátu na devětset mužů. Titul imperátora měl již první diktátor de facto Lucius Cornélius Sulla a velký Gaius Julius Caesar. Oba však zachovali podobu republiky. Augustus se "povznesl" nad republikou. A tím i nad smrtelníky. Kdysi si vzal za ženu ženu volnějších mravů, dceru svého vojevůdce Marka Agrippy, Agrippinu. Ta vystřídala řadu milenců a jejich dcera Octavia na tom nebyla lépe. Jediným, kdo za něco stál v Juliovském rodě byl Germannicus. Agrippina s postupujícím věkem vládla z císařského paláce imperiem a často intrikami donutila Augusta, aby se zbavil schopných lidí. Zuřila spolu s Octavií, když Ovidius si vzal třicetiletou Cornélii. Obě jej chtěly za milence. A tak u Agrippiny "zaskakoval" Saianus...U Octavie Valerius Macro.... Aféry byly a budou . Proč by nebyly v Čechách ? -namítal v duchu Jan. "Ryba vždy smeděla od hlavy"...A za dva tisíce let, konzumní éra obnovila jisté návyky z oné éry. A tak Augustovým dvorem se rozbujely intriky, spojené s následnictvím. Císař byl i nemocen a ztrácel původní rozhled, který jej vlastně vynesl k moci. A tak se stalo, že jistý druh žen a syfilitik Tiberius spřádali síťe, které dosud noblesní Řím neznal... pokr. dne 10.1.08 "Jak je možné Saiane, že můj přítel Naso chyběl na den březnových id ?"- zeptal se vladař . Saianus byl po ruce císaři pro případ nutného špehování občanů "věčného města". Poslední dobou se rozmohly pamflety na nárožích. Právě Saianus "bděl" nad loajálností občanů, neboť Octavián svěřil prétoriánům na rozdíl od liktorů větší policejní moc. Navíc, nové právní kodexy v Římě preferovaly ochranu "cností" milionového města, nikoliv se týkaly rodiny císaře. Augustus nebyl v dobré pohodě. Vedle zděděných neduhů trpěl dlouho neplodností a tak se zůžoval prostor pro následníky. Samozřejmě, Ovidius stranil inteligentnímu Britannicovi a celkem realisticky viděl z blízka situaci v Juliánském rodu. Protřelý bratránek Tiberius spřádal stejně intriky jako Agrippina. Zhýralá Octavia měla stejný zálusk na Ovidia jako její matka a protože Ovidius byl šťastně ženat a to podruhé s podstatněji mladší mladší ženou a navíc z typického rodu opředeného cnostmi a tradicemi Scipionů. "Můj pane, našli Ovidia u informačních sloupů"; našeptal Saianus císaři. -"Co u nich dělá, má rozum ? " bohem povznesený zapochyboval o výnosu svého prastrýce, který provozování předchůdce novin zavedl. - "Cosi vylepuje na sloupy", zabonzoval Saianus. Pomalu odcházeli k nosítkám. Císař zavádějící pořádek v městě a Itálii, potažmo v celém imperiu neměl pořádek doma. Kdyby věděl, že jedním z milenců Agrippiny je právě Saianus... Chlípná Agrippina a ještě chlípnější Octavia marně lákaly Nasa do svých tenat a navíc popudil Agrippinu přátelstvím k Britannicovi, kterému byla macechou v pravém slova smyslu. Co mohlo zaujmout Ovidia na Cornélii? To obě metresy nemohly pochopit. Byla v tom mravnost, krása, čistota těla i ducha. Otcem Cornélie byl známý senátor Aemilius, kterého příliž neměl v oblibě císař. Přesto byl Aemilius schopný vojevůdce a také konzul.... příště Vzestup a pád . Nelze nepřipomenout, že Publius Ovidius Naso se narodil roku 43.př.n.l. v středoitalské Salze, ale od jinošského věku žil až do svého vyhnanství r. 8.n.l. v Římě, centru tehdejšího kulturního světa. Měl velké štěstí, že jako mladičký básník poznal mecenáše Valeria Messalu a Marka Agrippu. tak se dostal do císařského domu, neboť časté večírky obou mecenášů navštěvoval Octavianus Augustus.... pokr. příště
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Cornélius Tacitus popisuje : V domě Marka Agrippy a ve ville Valeria Messaly se scházela smetánka tehdejšího Říma, který byl formálně republikou s Caesarem v čele. Pontifik maximus Augustus , instituoval jméno po prastrýci , takže jak Gaius Julius Caesar, tak Octavián odmítali královské pocty, neboť král byl méně než imperátor-císař největší říše světa.
V Messalově vile se sešli básníci a hudci, aby se nabídli. Mezi pověstnými patolízaly režimu byl Publius Vergilius Maro . Avšak Agrippa přivedl mladého Ovidia a ten svými lehce stravitelnými verši překonal samého Vergilia, když sám Augustus pravil : "ŘÍM MÁ NYNÍ DVA VELKÉ BÁSNÍKY , OVIDIA A SNAD I VERGILIA..Ovše sám císař se rád nechal oslavovat až do chvíle, kdy už měl zenit za sebou. A tím bylo vyhlášení rodinného práva v situaci, kdy starobylé mravy byly rozbourány.pokr.příště
Náhledy fotografií ze složky KULTURA V ČESKÉ REPUBLICE