METAMORFOSY-PROMĚNA ROK 2007 -I.DÍL pokračování
Jan se dívá v noci na blikající světlo a stínohru nad prastarými dveřmi věznice a retrospektivně pokračuje v předešlém. V cele došlo ke střídání prvního z přátel domu hrůzy. Když soudce v Janově případu rozhodl o jeho vazbě, vstup do této cely byl "opepřen" jednak úvodními proslovy bachaře, který líčil příštího Janova spoluvězně z cely II.patra vazební věznice jako "zabijáka".
Vladimír byl ruský sportovec.Nebyl vůbec agresívní, měl zde manželku, žil v ČR dlouho asi od devadesátých let. V Rusku měl ještě jako voják nějaký problém a zřejmě nechtěl podílet se na masakrech postsovětské éry na Kavkaze. O jeho příběhu bude řečeno později v serii Proměn o "přátelích v tomto patře"....Jan tedy na jeden den "osiřel", aby posléze přijal dalšího cizince do cely hrůzy.
Promítal si chvíle, kdy začal podnikat v prostoru bývalých Národních listů. Marné byly jeho intervence o navrácení jmění jeho strany u ministra Ježka a boje s privatizační komisí. Musel si vzít úvěr, aby zachránil alespoň na dva roky nájem. Malá privatizace byla velkým podvodem na občanech, kteří neměli kapitál. Celé aukce prý měly odssát finanční protředky komunistických nomenklátorů a devizových veksláků. Místo toho umožnily "podnikat" bývalým komunistickým direktorům, náměstkům a jiným, kterým se za normalizace dařilo dobře...
Do toho přišel boj za zachování společného státu. Jan nemohl zvládat sám obchod a vedení politické strany. Neměl s podnikáním tolik zkušeností. Okolo něj se nabalili lidé s pochybnou pověstí. Jan často chodil na mítinky a tak často musel vedení obchodu předávat . Pak přišla "pomsta bohů". Podařilo se mu sice zformovat politickou stranu, nestačil už na provoz! Dal na slova svého místopředsedy a v zájmu koalice roku 1992 do voleb předal podnik jistému členovi strany, který prý byl kuchařem v USA. Nevěděl, že je to protřelý "kriminálník " , nasazený "někým vzadu", aby odrovnal nejprve jeho firmu, posléze umožnil i likvidaci strany.
Několikrát jej kontaktovala jistá "zednářská lobby" z Jeruzalémské ulice. Nepřistoupil na podmínky této mafie a tak přišel do jeho podniku jistý Václav Holub !- Jan objížděl republiku a v Petičním výboru zápasil s významnými osobnostmi za záchranu Československa. Klaus s Mečiarem se dohodli na rozpadu a to po volbách, kde koalice č.19 získala jen 3,5% hlasů. Ukázalo se že živnostníci Rudolfa Baránka byli prolezlí všeho schopnými a neschopnými lidmi.....
Co bylo platné úspěšné vystoupení na Staroměstském náměstí , ve Zvolenu a na Bratislavské konferenci : " Není možné, aby dva politici, kteří se nijak nezasloužili o Československo zapříčinili jeho rozpad. Oni tuto republiku nezaložili "; byla to okřídlená slova....
Mezi tím šla jeho prodejna ekonomicky dolů a byla postupně rozkrádána. Obětí zvrhlé morálky devadesátých let se stal jeho syn Roman.Holub jej vyhodil z podniku a navíc na něj poslal vrahy. Byl vylákán na diskotéku a na cestě domů na málo frekventované silnici po vyprovokované rvačce byl zezadu sražen velmi dobrým známým pana Václava Holuba...Od té chvíle nastal pád. Stalo se to osm měsíců po rozpadu státu.
Na lóži, kde lehávali zločinci i ti, které "semlela doba" Jan přemýšlel kde nastala zásadní chyba . Vzpomínky se honí a vyvstává myšlenka. Ostatně věk sám o sobě nutí rekapitulovat celý život. A Jan dokázal dokonale v cele využít chvíle samoty. Nejinak tomu bylo, když spoluvězeň spal. První přítel z této vyšetřovací vazby byl onen Rus Saša. O něm ještě bude řeč. Mezi tím, kdy Jan vyslechl jeho příběh, nastala "doba klidu", kdy maximálně svítilo do očí staré světlo čnící ze stropu cely. Jan vzpomínal dál : Rozpadla se mu rodina a to co následovalo byly pokusy objasnit případ jeho syna . Pokud dopadnout vrahy jeho syna selhávaly na neochotě policie cokoliv vypátrat. Účel byl likvidační. Pokusil se zachránit svou firmu tím, že změnil směr podnikání, zavedením zpracování ekologických tkanin. Rok po tragedii sice rozjel výrobu, ale žel , banky na toto nedávaly úvěr. Mohl odkoupit po restituentovi objekt bývalého učiliště v městečku u Prahy kde bydlel. Nemohl zapomenout, ale chtěl aby alespoň něco zůstalo. Banky vsadily na úvěry pro známé a za úplatky. Na rozvinutí střední výroby neměly zájem. Všude chtěli "desátky". Když už byla svolna rakouská lidová banka, restituent zemřel a zanechal spor o dědictví svým příbuzným . Tím padl předmět koupě a slibovaný úvěr. Téměř třicet zaměstnanců musel propustit. Krátce na to se přestěhoval do Prahy a cesta z bludného kruhu pokračovala pokusy získat jiný objekt k obnovení podnikatelského projektu. Zadlužil se, žena jej opustila. Poté, co kandidoval v roce 2002 ve volbách jej začal pronásledovat Finanční úřad. - A staré dluhy z doby působení v Praze, nejvíce však po "společníku" Holubovi. Zbyl mu jen pražský byt, který musí prodat, aby měl na splátky věřitelům. nezbylo mu tedy nic a skončil v penzionu. Rozvedl se a začal dělat příležitostnou práci. Vše se zhroutilo. V politice měl kudlu v zádech, vyvstala proti němu "parta" která osnovovala spiknutí. Velel tomu bývalý agent Stb. Strmý páda pokračoval. Mezi tím však Jan potkal někoho... Byla to žena. Byl to příběh pozdní lásky, která skončila velmi smutně . - A pak přišlo zatčení. O jeho vztahu s Alí Jan přemítal na kavalci v jiné situaci a poté, kdy Alexej byl nejprve přesunut a pak propuštěn po osmi týdnech věznění.
Janovi se vše honí v hlavě. Usíná tak k půlnoci a celou probleskovává kontrolní světlo. Též Saša přemýšlí, kde udělal chybu. Prý v Rusku někoho zabil. Nebyla to pravda. Přes den hovořil s Janem, vyprávěl mu svůj příběh...
Alexandr je sportovec v středně těžké váze římskoatletických disciplinách.Již devátý rok žil v Čechách a namluvil si českou ženu se kterou má holčičku , která jde do druhé třídy .O ruské mafii by mohl vyprávět, ale dříve byl elitní voják "spec nac". A odtud asi začly jeho trable. Už za Jelcina .Chtěl do civilu, ale ruská vojna je na tři roky a u profesionála na daleko větší úvazek, což byl případ zvláštní jednotky nasazované i do IFOR a pod. Saša měl vojny "plné zuby" a zásahů v Čečně či jinde na Kavkaze. Popral se a prý někoho "přizabil". Propustili ho z armády, on odešel do ĆR za prací a novou rodinou, kterou myslím i dnes miluje. Najednou po osmi létech přišla žádost Ruské ambassády aby byl vydán do Ruska k stíhání pro závažný trestný čin, který nebyl blíže specifikován. Než Jan vstupoval do cely, byl instruován strážcem, že muž uvnitř je vrah...Seděl na pelesti a byl smutný, nejevil nějaké agresívní sklony a byl "rusky" srdečný. Získal si Janovu důvěru a vyprávěl svůj příběh.Protože nevěděl nic co by opravňovalo úřady jej vydat, trčel ve vazbě. Za dva dny však Sašu odvezla eskorta. Jan se už nikdy nedozvěděl, jak to s ním dopadlo.....
Na kavalci nevalného vzezření z doby nacistické okupace a totality , přikryt nevzhlednou dekou se děje retrospektiva toho co bylo : Co se seběhlo před jeho zatčením ? Po celý rok se okolo něj děly věci, které se daly charakterizovat jako "jízdu z kopce". Rozvodem se nezastavil kruh , který jej svíral. Pobyt v Jablonci nad Nisou a dramatický návrat do Prahy. Musel a byl "trnem v oku" lidem, kteří se jistou dobu okolo něj pohybovali. Promíttá si příběh důvěřivosti, naivity a zrady. Jsme v Čechách a toto je země "absolutně neomezených možností". Ve všem ! - Byl zájem ho sem dostat.....
Druhý příchozí byl mladík, který byl Čech a jmenoval se Pavel. Byl převezen z Ruzyně a měl na krku soud pro "el-passo", loupež spočívající v ukradení mobilu klukovi , který ho měl jako hračku a to vše pro lásku k jedné slečně, aby jí udělal radost a udržel si ji...
Takových vztahů je na tisíce, ale tenhle byl "srdcový". Jenže šance aby přečkal vězení za loupežné přepadení bylo v pdmínkách justice problematické. Ujala se ho kurátorka, zjevně též mladá a probační úředník chtěl docílit podmínku. Škoda nebyla, přístroj vrácen a Pavel se těšil na propuštění z vazby, které však nenastalo. Přestaly dopisy, ale on psal denně.Než dostal ten poslední, ukončující vztah slečny, která přeci nebude čekat na "kriminálníka" a bylo lhostejno, že zoufalost podnikl pro ni. Byl urostlý a atrktivní. Kurátorce se líbil a začali si psát. Proběhl soud . Dostal dva roky nepodmíněně a psychicky se sesypal. Zřejmě probační úředník "nezabodoval". Kurátorka mu však na chotbě slíbila, že na něj počká ......pokr. příště
Další "pacient" v domě hrůzy : BULHARSKÝ ŠAMPION
Jan v "koncentračním táboře" Pankrác nebyl v cele opět dlouho sám. Po odvozu Pavla k výkonu trestu přibyl neobvyklý host z Bulharska , Milan Dimov- Andolev , Bulharský šampion ve volném stylu,mistr Evropy a olympionik .Neznaje slovo česky,byl zdržen na letišti Ruzyně thajským způsobem se dvěma dalšími Bulhary. Prý mu našli omamné látky v řitní dutině. Jan poslouchal svalnatého muže plného slz jeho příběh, kdy cestoval do Mexika ,kde navštívil známou pyramidu "Macktchu-Piktchu ". Nějací lidé jej sledovali do hotelu a tam udeřila zřejmě "narkomafie ".- Jeho upřímný výraz kontrastující s "vypráskaností " českých kriminálníčků zaujal Jana natolik, že se s ním spřátlil. -.."To komando co mne přepadlo v hotelu mělo bouchačky. Ukázali mi fotky mé ženy a dcery , hrozili že je usmrtí, když nepřevezmu kontraband. -O dalším nevím, byl jsem omámen .."
Milan vše sděloval policii ČR na letišti, ale ta jej převezla k soudci OS Praha 6. Protože neuměl česky, soudce nechápal nebo neměl zájem cokoliv si ověřit, spojit se s bulharskou ambassádou a tím i zajistit tlumočení předběžného zadržení . Policie nezavolala ani specialistu, nikoho z odborníků kriminalistiky či protidrogového odboru . Soudce, vystudovaný za Husáka jej poslal do vazby ale né na Ruzyň ale na Pankrác....
Marné byly jeho pokusy o kontakt s velvyslanectvím , jen se mu smáli. Naše česká realita se ukázala v pravém světle. Krom toho mu nařídili dietu , deně jedl jakousi hrachovou kaši a nic jiného . Po každém jeho vyprávění, mi vvvstala otázka :
" Ty tam jsou kecy o humánosti našeho soudnictví a vězeňství ". Když před příchodem třetího spolubydlícího přemítal o různých dobách vězeňství Ovidiem počínaje, musel se na kavalci před spánkem usmívat Svejkovým výrazům po jeho zatčení Brtschneiderem v cele : "Budte rádi, že vám nelijí rožhavené vlovo , tady máte záchod před nosem, nažrat dostanete a eskorta vás předvede k výslechu...." Když se Jan dostal do "kotců" které sloužly oddob císaře pána, přes okupaci a komunistickou éru , na "venčení" vězňů, byl překvapený kolik cizinců je zde. Tak se Milan setkal i se svými kolegy .Za tři dny žádná ambassáda, výslech či jiný postup. Podstata českého vězeňství se nezměnila a tak stará věznice sloužila tak jak ji předělali z tereziánských kasáren i z tak zvané "demokracie". Monožství lidí, kteří zde byli jen proto že si nepřevzali včas poštu kontrastovalo s kriminálníky a stálými recidivisty. Před novináři ubohého typu Jiřího Xavera Veselého se ukazovaly "vzorové cely" s televizí a videem. Veřejnost byla manipulována tak, aby vznikl dojem, že vězeň je zde vlastně na "rekreaci" .V poutech a za ponižujících podmínek sem byli a i k soudu dopravováni lidé bez rozdílu toho co se jim "přišilo". Dokonce se uvažovalo a lhalo o zrušení Pankráckého koncentračního lágru...pokr.příště
Náhledy fotografií ze složky Předseda ČMND-NDS JAN VALENTA