Francký kupec Samo II.obraz
Vypravěč- autor : - Píše se rok 623 n.l.a dva roky od dalšího koncilu v Řezně, dvanáct let od počátku Samovy vlády v Lužici....
Vypravěč:
Hradiště kmene Obodritů. Kníže Obodritů Mstislav vítá na hradišti Sama, velkého knížete Čechů, Lužiců, Litoměřiců a Luticů....Ten má s sebou družinu složenou ze slovanských bojovníků. Má podporu ostatních slovanských náčelníků a vojvodů, s vyjímkou Lučanů a s problémy s bratrem Draganem II. který se nechce podřídit jednotnému vedení !
Samo je navržen vladyky, radou starších kmenů aby se stal králem slovanských kmenů od Dunaje po Pomoří ( dnešní Gdynia- Gdaňsk) . také kmeny Polanů sužuje Avarský vpád!
Samo se setkává na hradišti s dcerou Mstislava Mladou. Podléhá jejímu kouzlu, opouští své milostnice a Radanu , kněžnu moravjanského kmene....pokr.příště
pokr.30.09.09
Samo jak praví v Obrazech národa českého Vladislava Vančury měl více konkubin. byl to obraz pohanských zvyklostí, ale i smyslnosti knížete-později krále...
Vypravěč: Velekněz Ctibor rozmlouvá s Mstislavem. Z budyšína jsou zvěsti, že Dragan II. nechce uznat vládu bratra. Přijíždí i Svatava, Samova matka ! Sněm vladyků,lechů a starších volí krále kmenového svazu. Slované se podrobí jedinému vládci- Samovi. A v Řezně umírá Chlothar II. Na Francký trůn nastupuje Dagobert, nepřítel Slovanů....
na sněmu vítají krále Zdislav, Budivoj, Slavoj, Radana,Soběbor, Slavník, Lech,vojvoda Čechů Vnislav Přemyslovec a sám Mstislav stařešina rodů....Ohlašují se zásnuby krále Sama s Mladou... Jejich první noc je ve stínu lípy......
A u Děvína Orban, krutý chán Avarů..... Samo přijímá ž asi zprávu od Budivoje. A Slovanské kmeny zbrojí. Samo je vede přes Morabvu na Slovensko, až k samé hranici, kterou protéká Dunaj. A jen kus od Austrie, kde je vévoda Armin, věrný krále Dagoberta Franckého. Arnulf Bavorský však brání spojenectví Bavorského majordomátu se svým synem... pokr. příště v Obraze II....
OBRAZ II. EXTERIÉRY
Hradiště knížete Mstislava je souborem artefaktů té doby, obklopené palisádovou hradbou na výši , aby byl přehled nad údolím. Vzorem jsou trosky hradiště Těpťanů u Kam.přívozu. Uprostřed sídliště starých Slovanů je obětiště bohu Perunu, jeho totem. Kdesi mimo centrum je na vrcholu kopce pohřebiště. Staří Slované pohřbívali spálením nebožtíka a uchováním jeho popele v keramických nádobách, mnohdy ozdobených ornamenty, symboly apod. Obodrité-historický kmen, který splynul posléze s Čechy ... Sídliště má pětiúhelný půdorys ( Roztocké muzeum na výstavě o osídlení v létech 1978 až 1981? Artefakty z hlíny, dřeva mají ústřední stavbu do kulata věž jako hrad obestřený kulovou palisádou...Domky jsou zapuštěny do země a oběvuje se zde první opuka...
Výstup 1
Interriér : Ústřední kulatý "hrad " Mstislava . Uvnitř je jediná veliká místnost , hliněná podlaha, sloupky s vyřezávanými bůžky a bohyní Moranou.Keramické vázy, karafy tu mají svůj význam. Nádoby s pálené a nepálené hlíny. Oltář boha Peruna! Stěny jsou roubené,již opatřené železnými dlouhými hřeby. V době obětí je tu velká mísa. Některé civilizace mají obdobné vzezření....
Scéna : velekněz Ctibor sestupuje z místa obětního rituálu směrem ke knížeti Mstislavovi :
Ctibor je starší šedovlasý muž s šedým vousem, má hůl a v režné haleně. Mstislav je asi padesátiletý muž, spíš zavalitý, dlouhý knír. Okolo dlouhé haleny má v pase široký opasek a ozdoby na pažích jak to známe z opery Libuše...Na hlavě má čelenku.
Exterriér : Samo se vesele bavil s děvčaty okolo Mlady Kunkou a Ljabušou . Neujde pozornosti dcery knížete. Vychází ve společnosti Stepky a Nevy, což bývalo obvyklé u neprovdaných slečen.Osmnáctiletá Mlada má sytě kaštanové vlasy, spletených do dvou copů a temně hnědé oči.Má oblek slovanských dívek a žen s mírným výstřihem a bílou halenou. Samo chvílema popíjel medovinu. Mlada si prohlíží jámu od obilí a jakoby lákala knížete.
Samo : "Skutečně jsi to ty má vyvolená kráska, plná krev a mléko téhle země ? "
Mlada : ( pokračuje ve vábení) " Ty, známý kupec, válečník ani nevěděl, do nedávna nevěděl , kdo jsem ? Hledíš si jiných děvčat a na mne jsi nepohlédl?"
Samo : (napravuje dojem) " Jakpak bych si nevšiml dcery chrabrého Mstislava ? ( přibližuje se k jejímu pasu) - Pružná jsi děvo. Budeš mojí ? - (ona jej trochu odtahuje)"
Mlada : " Nespěchej tolik kníže knížat, neznáme se ještě tolik. Posečkej chvilku, chci znát jký jsi a zda jen lehký jazyk po medovině nemáš...."
( Typické pro páry - nebylo těžké získt ženu, těžké bylo si ji ponechat, být věrný se moc nenosilo. Rozhraní mezi matrichiátem a patrichiátem ženy zpola keltské, půl slovanské nesly nelibě, ale smířily se s faktem, že muž je válečník a dobyvatel)
Samo : " Hm, starý brach a lišák dlouho skrýval tvou krásu Mlado. Dej mi ji, nechť v stínu lípy pomilujem se! "
( ale trochu uhýbá když moc chce být milována, tolik typické pro naše ženy)
Mlada : " Přišel jsi k nám, ženy ti padaly do náručí i kněžna Radana byla tvou..."
( dá jí ruku na ústa)
Samo : " Co bylo to bylo , teď jsi ty a jiná žádná...."
Mlada : "Proč jsi přišel jako kupec,pak kníže kmenů spojených a teď chceš víc? Myslíš si že hned musíš mít vše, mé tělo, duši ? "
Samo: ( ví že jej zkouší ale i on...)" Nepřišel jsem krásko , uloupit tě jak nájezdník, znám písmo, kus světa, byzanc, Franky a celou krásnou zemi našich předků...znám dlouho tebe.Přišel jsem sjednotit náš lid a zastavit Avary, kteří pálí naše vsi a znásilňují ženy, vraždí naše děti a ničí co krásných věcí zbudujeme..."
Mlada : ( chce jej víc) " Mluvíš že tvoje vlast je..."
Samo: ..".Kde jsi ty Mlado , jsem i já.Kde tvé kroky zůstanou, jsem i já. Má matka, znáš ji hodně milovala...."
Mlada : " Vím, ona má ráda vévodu Bavorů Arnulfa. Je to tvůj otec? "
Samo : " Proto mi říkají - Francký kupec..."
Mlada : " Hm. já jsem naší krve..."
Samo : " Nepřišel jsem jako Francký kupec, ale jako kníže Čechů a Lužiců..oloupit tvůj lid obchodem, ale abych i s tvým otcem , knížetem Mstislavem sjednotili veškerý náš lid a tebe si krásko vyvolil za svoji ženu !"
Mlada : " Jsi živel Samo, víc slov, někdy jim nerozumím, přebrat si to musím, někdy nevím co a jak mi řekneš. Není to jen tak. Musíme se přeci poznat a o to je to hezčí. .."
Sama : " Náš lid trpí pod Orbanem. nemám mnoho času krasavice..."
Mlada : " vy muži, nemám s nimi dobré zkušenosti, zklamala jsem se více a nechci znovu...Ale ty jsi jiný..."
Samo: " Nechci tě násilím, planými slovy. ve mně máš oddanost, lásku, spolehlivou ochranu a ..." ( položí mu prst na ústa)
Mlada : " ....nemluv tolik, jde mi hlava kolem...Však proč někdy nosíš Francký oděv ? Nechceš mne jen pro pohlcení mého národa ?"
Samo : " Ne lásko, neboť ty budeš královnou já králem a jak víš po matce jsem Slovan především. Nejsem rab franckého Dagoberta, je náš nepřítel, ale Arnulf můj otec je nejen to, můj spojenec..."
Mlada : " Když mi vše vysvětlíš, abych tomu rozuměla, tak to ano...."
Obejmou se, a pak kdesi v koutě hradu na kožích divočáků se Mlada se Samem milují.....
Vypravěč: Jak jinak než s láskou se plodí pokolení rodů českého národa. V hlavní místnosti hradiště se scházejí vladykové, leši, kníže Mstislav Obodrita , Budivoj, a přichází i Samo, obšťastněn Mladou. na rozdíl od křesťanů se ženy milovaly s muži i před svatbou. Později o čtyři století dál i křesťanský kníže Oldřich unesl a pomiloval se oproti "přikázání" s Boženou......
Výstup 2 ( následuje příště)
10.10.9
Velekněz Ctibor sestoupil z obětního místa směrem vstříc ke knížeti Obodritů , Mstislavovi. rostředí je již interiér hradiště, exteriér kopíruje staroslovanské sídliště s artefakty, které jsou scénicky v pozadí. Interiér se doplňuje s exteriérem.
Starší bělovlasý muž je v bílém plátěném úboru, přichází i kníže a kněžna Samo a Svatava, v hlouku rodu Mstislavova se objeví i Mlada, růžolící po promilované noci ...Samo má úbor knížete Lužiců, kněžna Svatava bílý úbor a oba s čelenkami svého rodu.samo se dříve bavil s Kukkou a Ljabušou, sestrami Mlady, posléze sepřipojil k matce. Obodrité jsou sousedi slavných Děčanů, kteří jsou spojenci knížete Čechů Unislava( v jinak i Zdislav ) který vchází rovněž. Děčany zastupuje vojvoda Lumír (Ljubomir) ... Reprezentační shromáždění často bývalých nepřátel odráží situaci.V černm úboru hroženého kmene vstupuje asi omadvacetiletá Radana, kněžna na Velehradě ( Maravjané ) ...
Vypravěč : " Orbán, kníže Avarů obsadil z velké části území kmene Moravjanů a je před Veligradem ( Velehrad). Jeho vojevůdce Kir je s jízdou u Děvína, kde odolávají kmeny slovjanů - Nitrané společně s podunajskými ozbrojenci . Samo měl od rychlých zvědů na koních podrobné právy, zejména od vladyky Budivoje..
Do ležení by měl vjet i kníže Dragan II Srbský s družinou...
Mstislav : "Cos seznal veleknězi ze znamení boha Peruna a Morany, kněžky smrti ? "
Ctibor : " Oběti na oltáři značí, že býk byl pln krve Nejvhodnější doba pro rokování této rady ..." ( nelze vyloučit určitou pomoc velekněze věci)
Mstislav : ( slavnostně, rozhodně) " Dnes přední mužové kmenů sezvaných na naše hradiště rozhodnou o osudu vlasti všech Slovanů , do níž vešli naši otcové, aby společně s Markomany a Kvády zastavili válčení o zemi dosud zcela neobydlenou. Časem se dívky a ženy keltů vdaly za naše junáky, povily jim statné syny a krásné dcery. I já jak víte jsem keltku vzal za svou ženu a naše dcera Mlada je připravena vzít si Franka, po své matce kněžně Svatavě , Sama , knížete Lužice, Lemuzie, Lutice, a spojence Čechů a Obodritů..."
Ctibor : " Mysleli jsme, že ty Mstislave jako nejstarší z nás povedeš slovanské vojsko proti Orbanovi, avšak kníže Samo dokázal chrabře ochánit naše kupecké karavany a několikrát Orbanovy jedce v újezdech zahnal..."
Mstislav :" Nkoliv, sem rád tomu, že Samo je vojevůdce, kterého potřebujeme. Mám svůj věk , také nezávislost a volnost jednání. Král všech Slovanů má vzdělání Západu a zná dobře i Byzanc a její kulturu. Víte, že Herakleios, caesar Východního Říma s námi obchoduje. I přes válku kterou lítě vedeme, naše hradiště a vsi vzkvétají jako nikdy před tím, naše rody vzrůstají mnoha dětmi..."
Ctirad : (pochvalně ) " Anonaši bohové si přejí krále voleného, odpovědnému Shromáždění lechů, knjazů ( knížat), vojvodů a lechů, jakož i Radě starších, nás co báme našich traic a zvyků.(slavnostně). Nechť Samo, kíže je králem všech Slovanských kmenů...(ke kněžně Svatavě ) Dříve nepřátelé . dnes spojenci. K tvé cti kněžno, zajistila jsi mír na severní hranici s Arnulfem, vévodou Bavor. Je skutečně Samo jeho krve ?"
Svatava ( ikloní se ke všem a zvolá) : Můj syn samo je ryze Váš Slovanů kníže, snad i král. Ano, je i krve Bavorského vojvody, ale vychován je k úctě ke své matce a našemu rodu !"
Ctirad : ( na adresu DraganaII. který vchází). "Ašak v Srbsku Lužickém není nikdo , vládne tam Dragan ..( obrátí se na něj) Svým působem jsi kněžno vyhnankyní.."
Mstislav : (smířlivě k oběma bratrům , kteří nyní stojí proti sobě s rukama na toulci dlouhého keltského meče)
" Zřekl jsi se Dragane vlády ve prospěch společné věci,když titul a vesnice ti zůstanou? I Budyšín?. Oba jste mladí, prudcí. Podejte si ruce , jste jako moji synové..."
Ctibor : " ( k Draganovi) : "Jsi připraven podat bratru ruku a volit jej za krále ?"
Dragan a Samo sejmou ruce z pochvy meče a jdou k sobě, podají si ruce a matka Svatava je oba obejme a pak bratři obejmou se oba
Samo : ( k bratru) " Bratře, vždy jsem tě tak oslovil, necť soupeříme jen pro blaho Slovanského národa ,...."
Dragan : " ( s úlevou) " Tak bratře, porazíme Orbana!"
Mstislav : ( hrdě) " Jsem šťasten nad tím projevem. My nezahyneme pod kopyty koní chána Orbana, ani vojskem Dagoberta, který hrozí válkou.V obou směrech je hrozba. Jenže vévoda Arnulf drží Dagoberta a my můžeme zvítězit u Veligradu...( k Samovi důvěrně, vezme ruku své dcery a jde k Samovi)
....Vidím na tváři své dcery úsměv a klid. Vezmeš si příští králi za ženu mou dceru Mladu ?"
Samo: " Ano beru si za ženu Mladu, kněžnu kmene Obodritů za svou první a právopatnou ženu. Starý zvyk, mít více manželek a konkubin tím ruším a slibuji věrnost své královně ! "
Mstislav spojí obě ruce ....
Ctibor k nim : "Pak tedy podle starého zvyku předstoupils před otce nevěsty a věnem pak přineseš kořist poražených nepřátel. Mezi našimi rody a kmeny nechť končí nepřátelství a táži se vás, lechové, vladykové a knížata na tomto Sněmu : Nechť ten , kdo je pro volbu krále, zvedne svoji pravou ruku na znamení souhlasu
Vypravěč : " Ten slavnostní akt si připomíná náš národ vždy ve slavnostní okamžik. Bylo to tak u Libuše, která později , jako vnučka Sama přivedla Přemysla Oráče...
Náš národ volí demokraticky svého prvého krále. Jednohlasně, neboť lepšího a silnějšího nebylo. byl první a nikoliv poslední v dějinách naší vlasti. Vidíte jak spořádaně a demokraticky byl tehdy, v době divoké doby stěhování národů s pokračující tradicí zvolen nejlepší z nejlepších? - Tak nyní kdy špatní vládnou, máme vzor před čtrnácti stoletími, který se vlastně udál, jinak dle našich tradic to nebylo možné).
Ctibor odvádí Sama k oltáři k slavnostní přísaze :
Samo ( před sochou Peruna a oltářem) " Já Samo, kdysi Frank a Slovan přísahám na svou čest a svědomí, že budu dbáti blaha lidu, chránit jej před nepřáteli, býti dobrým otcem svým ovcím a dětem. Slibuji své maželce a ženě Mladě, že naše děti dovedu k míru !- Dále přísahám, že porazím naše nepřátele a přinesu naší zemi mír a klid..."
( Posléze oddá velekněz Ctibor Mladu a Sama )
Všichni přítomní přísahají věrnost Samovi a Mladě, jakož i zemi....
Vypravěč : " Kéž by tak učinili naši zatupitelé nyní a bylo by zase v Čechách dobře...."
Konec II. obrazu následuje III. obraz později